Ian Fleming    Ian Fleming (1908 - 1964), duchovní otec Jamese Bonda, byl britský žurnalista a spisovatel. Za druhé světové války sloužil jako námořní velitel a část svých válečných zážitků promítl později i do své literární tvorby. Za svůj život napsal dvanáct románů a devět povídek s Jamesem Bondem, knížku pro děti Chitty Chitty Bang Bang (1964) a dvě díla literatury faktu The Diamond Smugglers (1957) a Thrilling Cities (1963).    Podrobnosti o jednotlivých románech a sbírkách povídek, ve kterých vystupuje agent 007, si můžete prohlédnout kliknutím na příslušný titul v přehledu napravo od tohoto textu. K dispozici je jich zatím osm.

Romány a sbírky povídek s Jamesem Bondem: 1. Casino Royale (1953) 2. Live and Let Die (1954) 3. Moonraker (1955) 4. Diamonds Are Forever (1956) 5. From Russia with Love (1957) 6. Dr. No (1958) 7. Goldfinger (1959) 8. For Your Eyes Only (1960) 9. Thunderball (1961) 10. The Spy Who Loved Me (1962) 11. On Her Majesty's Secret Service (1963) 12. You Only Live Twice (1964) 13. The Man with the Golden Gun (1965) 14. Octopussy and The Living Daylights (1966)

   Ian Lancaster Fleming se narodil 28. května v londýnské čtvrti Mayfair jako druhý ze čtyř synů. Jeho rodina byla společensky vysoce postavená - otec Velentine Fleming byl poslanec britského parlamentu, jeho dědeček pak významný bankéř. Za zmínku stojí ještě určitě stojí jeho pozdější bratranec Christopher Lee z matčiny strany, ze kterého se stal jeden z nejvýznamnějších britských herců.
   Vzhledem ke svému původu dostal Ian prvotřídní vzdělání. Vystudoval Eton a nastoupil na Královskou vojenskou akademii v Sandhurstu, kterou však nedokončil. Matka ho poslala studovat jazyky na kontinent. Ian navštěvoval soukromou školu v rakouském Kitzbühelu, aby si zlepšil němčinu. Poté nastoupil na univerzitu v Mnichově a vysokoškolské studium nakonec uzavřel na univerzitě v Ženevě, kde pro změnu piloval francouzštinu.
   Pokoušel se získat místo na britském ministerstvu zahraničí, ale nebyl úspěšný, a tak nastoupil jako žurnalista do agentury Reuters. V rámci práce pro Reuters pobýval v roce 1933 v Moskvě. Před válkou potom začal pracovat jako burzovní makléř v bance. Díky svému původu, vzdělání a pracovním zkušenostem byl po vypuknutí druhé světové války doslova předurčen ke strmé kariéře v britské armádě. Stal se pobočníkem kontradmirála Johna Godfreyho, ředitele tajné služby britského královského námořnictva. Námořní tajná služba úzce spolupracovala jak s MI6 (Secret Service, britskou tajnou službou), tak MI5 (britskou kontrašpionáží) a dalšími vládními agenturami. Ian Fleming tak brzy získal naprosto ojedinělý přehled o tajných operacích britské vlády a fungování tajných služeb vůbec. Spolupráce byla také navázána s americkou FBI. V červnu 1941 byl americkým generálem Donovanem požádán o sepsání memoranda popisujícího strukturu a funkce tajné služby, za což byl posléze odměněn koltem ráže .38 s vyrytým věnováním "Za zvláštní služby". Část Flemingova memoranda se později dostala do zakládacích dokumentů OSS (Office of Strategic Services), přímého předchůdce pozdější CIA. Úspěchy mu brzy přinesly povýšení až na korvetního kapitána. Brzy poznal potenciál útočné elitní špionážní skupiny, jakou na straně nacistického Německa disponoval Otto Skorzeny, který se později proslavil únosem uvězněného Benita Mussoliniho. Fleming založil vlastní špionážní jednotku, která dostala označení útočná jednotka č. 30, zkráceně AU30, a zaměřovala se na získávání tajných materiálů. První mise Flemingovy jednotky skončila fiaskem a deseti mrtvými členy AU30. Sám Fleming se mise nezúčastnil, ač o to usiloval, neboť mu to admirál nepovolil. Činnost AU30 ale neskončila a dalšími misemi si vydobyla uznání a byly jí postupně přiděleny významné pravomoci. Mezi její největší úspěchy patří získání plánů rozmístění min u pobřeží Sicílie, což bezesporu zachránilo tisíce životů spojeneckých vojáků, nebo záchrana archívu německého vojenského námořnictva těsně před tím, než se ho německý admirál pokusil spálit. Po skončení války se Ian Fleming chystal sepsat dějiny špionáže, do dějin však vstoupil jiným počinem.
   První Flemingův román s Jamesem Bondem nazvaný Casino Royale vyšel roku 1953. Děj čerpal z Flemingových bohatých zkušeností a ojedinělých zážitků ze světa tajných služeb. Inspirací pro postavu Jamese Bonda byl do určité míry jeden z nejschopnějších britských commandos, člen Flemingovy AU30, Patrick Dalzel-Job. Navzdory tomu, že byl abstinentem a podle jeho vlastních slov "miloval jen jedinou ženu". Jméno pro svou postavu, která brzy vstoupilo dějin literatury a filmu, zvolil Fleming podle knihy Birds of the West Indies, kterou napsal jistý ornitolog James Bond v roce 1936. Fleming, pro něhož bylo pozorování ptactva koníčkem, knihu vlastnil. Jméno si údajně vybral proto, že bylo "stručné, neromantické, anglosaské a přesto velmi mužné". Román měl slušný i když nijak převratný úspěch. Fleming tedy v psaní pokračoval a až do své smrti dokázal vydat jednu knihu ročně. V Americe se Flemingovy romány staly bestsellery až poté, co prezident J.F.Kennedy zahrnul Srdečné pozdravy z Ruska mezi své nejoblíběnější knihy.
   Koncem 50. let mu úspěch jeho knih dovolil koupit si luxusní usedlost na Jamaice, která se stala jeho sídlem a dostala název Goldeneye. Jméno Zlaté oko bylo Flemigem vybráno z několika důvodů a mělo pro něj symbolický význam. Starý španělský název, na které se sídlo nacházelo zněl Oracabessa, tedy Zlatá hlava. Za války pracoval na tajné operaci Goldeneye, plánu na obranu Gibraltaru, v případě, že by se jej Španělsko popř. nacistické síly pokusily zmocnit. Současně také v té době prý četl knihu Reflections in a Golden Eye od Carsona McCullerse.
   Práva na zfilmování svých děl prodal Fleming v roce 1961 a účastnil se příprav na zfilmování první bondovky, kterou byl Dr. No. S obsazením Seana Conneryho nejprve nesouhlasil, ale oba producenti Albert "Cubby" Broccoli a Harry Saltzman si ho prosadili. Po shlédnutí filmu Fleming údajně na Seana Conneryho změnil názor. Do titulní role původně prosazoval svého bratrance Christophera Lee nebo svého oblíbeného herce Davida Nivena. Mezi žhavými kandidáty byl dokonce i pozdější druhý představitel agenta 007, Roger Moore. David Niven si nakonec zahrál alespoň v parodii Casino Royale z roku 1967 a Christopher Lee ztvárnil hlavního záporňáka Muže se zlatou zbraní, právě po boku zmiňovaného Rogera Moora.
   Ian Fleming umřel ve věku pouhých 56 let na srdeční záchvat. Jeho zdraví dlouhodobě bylo podlomeno válečnými lety, kdy dokázal vykouřit 70 cigaret denně a vypít láhev ginu. Odešel předčasně a na vrcholu slávy. V roce 1960 se osobně sešel s prezidentem J.F.Kennedym a po společném obědě údajně probírali možnosti, jak zdiskreditovat komunistického vůdce Fidela Castra a přispět osvobození Kuby. Setkání zprostředkoval jejich společný přítel Marion Oates Leiter, který posloužil jako inspirace pro postavu Felixe Leitera, Bondova známého z CIA. Fleming po sobě zanechal literární odkaz, ze kterého filmový tvůrci čerpají dodnes, a nesmazatelně ovlivnil kulturu celého západního světa.

Fotky